Když klikáš, tak prohráváš. Jak tě algoritmy udržují ve stresu

Informace ovlivňují, na co myslíme, jak se rozhodujeme a jakou máme náladu. Není jedno, jaké zprávy dostáváme, ani v jakém množství. Zatímco na webech tradičních médií tráví Češi denně jen několik minut, na sociálních sítích je to téměř dvě a půl hodiny. Sociální sítě uvádí jako svůj hlavní zdroj zpráv celosvětově nejvíce lidí – konkrétně 30 %.

Sociální sítě tvrdí, že nám nabízejí to, co nás zajímá. Ve skutečnosti nám ale ukazují obsah, na který klikáme, lajkujeme, sdílíme a komentujeme. Největší odezvu nevyvolávají pozitivní zprávy, ale ty, které obsahují prvky nebezpečí, strachu či senzace. Nejvíce pozornosti získávají šokující a extrémní informace, které jsou nám předkládány ve stále větších dávkách.

Spolu s tím ale přichází i úzkost a stres. Vytváří se zkreslený obraz reality, ve kterém svět vypadá horší, než skutečně je. Přitom fakta jsou jiná – například v roce 1966 žilo 50 % světové populace v extrémní chudobě, zatímco v roce 2017 už jen 9 %. Průměrná délka života vzrostla z méně než 60 let v 60. letech na téměř 80 let dnes.

Lidé vystavení negativnímu obsahu mají navíc přirozenou tendenci šířit další podobný obsah. Efekt nakažlivosti emocí potvrdila studie z roku 2014, ve které Facebook tajně manipuloval tok zpráv u 700 tisíc uživatelů – ti, kterým byly odstraněny negativní příspěvky, se chovali pozitivněji, a naopak. Kdo má Facebook (a že ho mají tři miliardy lidí), dobře zná i fenomén tzv. facebookové závisti.

Pod dojmem kvantity okázalého štěstí, kterým se lidé na Facebooku chlubí, mohou mít ostatní pocit, že jejich vlastní život není dost dobrý. Frustrace pak často vede k agresivním reakcím v online diskuzích, kde si lidé pod falešnými jmény anonymně vybíjejí své emoce. K tomu přispívají i tzv. komory ozvěn – sociální sítě nám totiž primárně ukazují obsah, se kterým souhlasíme.

Každý uživatel tak vidí jinou realitu. Co funguje ve skupinách sdružujících lidi se stejnými koníčky, může být nebezpečné v oblasti politiky či světového dění. Uvnitř těchto bublin snadno vzniká zkreslení, že pokud všichni kolem nás sdílí stejný názor, musí to být pravda. Přitom si neuvědomujeme, že jiná skupina vidí naopak obsah s opačnými závěry. To vede k rozdělování společnosti a k rostoucím vášním.

Nejpopulárnější sociální sítí současnosti je TikTok, který masivně využívá pokročilý algoritmus k udržení pozornosti. Zaměřuje se hlavně na děti a mladistvé, kteří se pod jeho vlivem neustále porovnávají s ostatními. Výsledkem je nárůst depresí, úzkostí a dalších psychických potíží. Na TikToku se navíc objevují extrémní výzvy, které mohou být nebezpečné či dokonce život ohrožující.

Radikalizované online prostředí otupuje citlivost na násilí a posouvá hranice toho, co považujeme za normální. To může vést k dalším excesům a společenským problémům. V roce 2023 trpělo v Česku depresí přibližně 700 tisíc lidí. Až 40 % žáků devátých tříd vykazovalo známky střední až těžké deprese a 30 % známky úzkosti.

Jakou roli v tom hraje pandemie covidu, válka na Ukrajině, ekonomická situace rodin či samotné sociální sítě, nikdo přesně neví. Co ale víme, je fakt, že sociální sítě jsou jedním z největších informačních kanálů na světě. V Česku je na nich více než 60 % lidí starších 16 let, mladší generace je tam téměř stoprocentně.

Přirozenou reakcí člověka na přetížení informacemi je únik. Bohužel to vede i k odklonu od kvalitní žurnalistiky a hledání jednodušších „pravd“ v sociálních bublinách. Populární jsou dnes návody na informační detox, ale stejně jako u jídla nefunguje hladovka. Klíčem ke zdravé mysli je správný výběr toho, co si do hlavy pustíme.