Odkaz nigerijského prince

V roce 1970 běžela poprvé v televizi scéna komediální skupiny Monty Python, ve které se zákaznice malého bistra hlasitě dožaduje nějakého jídla, které neobsahuje SPAM. Čím víc protestuje, tím víc jídel obsahující SPAM jí servírka nabízí, načež se u vedlejšího stolu zvedne skupina vikingů a začne zpívat píseň oslavující SPAM, která naprosto přehluší všechno ostatní, přeteče do další scénky a následně SPAM zaplaví i závěrečné titulky.

‍

‍

Předmětem scénky samozřejmě není nevyžádaná elektronická pošta, ale konzervovaná laciná náhražka masa od americké firmy Hormel, která po válce zaplavila Británii. Co ta čtyři písmena znamenají se vlastně přesně neví, snad je to zkratka pro kořeněnou šunku (SPiced hAM), ale už v roce 1970 je očividně SPAM něco otravného, všudypřítomného a nechutného.

‍

‍

Když se v osmdesátých letech internet klubal na svět, tak se scénka Monty Pythonů stala součástí slovníku nově vznikající digitální kultury, ale první opravdový SPAM, jak ho známe my přišel na svět až na začátku 90. let.

Psal se rok 1994 a služba Usenet – předchůdce dnešních internetových diskuzí – zažila šok. Usenetové skupiny byly tematické nástěnky, kde si uživatelé vyměňovali zprávy. Vládla na nich nepsaná pravidla slušnosti a jedním z hříchů bylo zahltit ostatním jejich oblíbené fórum balastem nesouvisejících příspěvků. Dne 12. dubna 1994 zaplavila Usenet reklama na právní služby v loterii o zelenou kartu do USA. Právníci Laurence Canter a Martha Siegelová nabízeli zájemcům, že je za poplatek zaregistrují do vládní loterie o trvalý pobyt (tzv. zelenou kartu). Reklama sama o sobě nebyla nijak zajímavá, podstatné bylo, jak se šířila. Canter se Siegelovou totiž nenechali nic náhodě: svůj inzerát se rozhodli natlačit skutečně všude. Pomocí jednoduchého programu automaticky uveřejnili svůj příspěvek v každé relevantní diskusní skupině na Usenetu. Reklama na zelenou kartu se objevila v tisícovkách skupin a zaplavila všechno.

Lidé byli naštvaní, bylo to porušení všech ideálů, které raný internet dodržoval. Poskytovatel internetu, přes kterého Canterovi a Siegelová svou kampaň spustili, najednou čelil záplavě stížností. Administrátoři byli nuceni zásah rázně utnout – spamujícím právníkům okamžitě vypověděli služby a odpojili je od sítě. Jenže to už bylo pozdě.

‍

‍

Laurence Canter a Martha Siegelová na svém malém triku vydělali peníze, přes 100 000 dolarů – a byli na to hrdí. Navzdory nenávisti, kterou si od online komunity vysloužili, v rozhovorech své jednání obhajovali a tvrdili, že obrovský zásah reklamy je velkolepý úspěch a nový marketingový kanál. 

Ještě v roce 1994 založili konzultační firmu Cybersell zaměřenou na „online marketing“ a začali se prezentovat jako experti na nový druh reklamy. Neváhali své metody nabízet dalším zájemcům – stali se tak průkopníky modelu “spam for hire”, spamu na zakázku . Rovněž sepsali knihu s příznačným názvem „How to Make a Fortune on the Information Superhighway“ (Jak vydělat jmění na informační dálnici), kde propagovali hromadné rozesílání online inzerce jako skvělou podnikatelskou příležitost. A samozřejmě inspirovali tisíce dalších obchodníků s hroší kůží, aby to zkusili také.

S nástupem popularity e-mailu na konci 90. let se SPAM přirozeně přesunul i sem a kromě reklamy už začaly vznikat i první podvody. Klasickým příkladem se stal tzv. nigerijský dopis – e-mail, ve kterém se odesílatel vydává za nigerijského prince či úředníka a slibuje příjemci pohádkovou odměnu výměnou za drobnou finanční výpomoc předem. Tyto podvody, známé také jako podvod 419 (podle paragrafu nigerijského zákona), zaplavily internet kolem roku 2000  a bohužel mnoho důvěřivých lidí tehdy na líbivou pohádku o bohatství naletělo a vlastně nikdy neskončily.

‍

‍

Po roce 2000 začaly proti SPAMu bojovat firmy a vlády na celém světě. Do té doby totiž firmy rozesílající nevyžádanou poštu nedělaly nic nelegálního.Zapojily se i technologické firmy. Třeba Gmail byl uvedený na trh právě s důrazem na skvělou ochranu před nevyžádanou poštou. Ale bylo to celé trochu marné.

Na každé opatření už čekalo tisíce chytrých, ale bezohledných mozků placených za to, že zaplaví vaší emailovou schránku balastem, který se vás pokusí nachytat, něco vám prodat nebo doručit nějaké zaručené informace, které vám “média tají”.

Ale možná je to dobře. SPAM totiž zneužil naivní ideály svobodného internetu. Možná by se našli tací, kteří by řekli: no tak té svobodě trochu uskřípneme tipec a SPAM bude vyřešený. Zatím to vypadá, že v tom moc úspěšní nejsou a až vám přijde příště nabídka od nigerijského prince, tak se můžete zaradovat, že svobodný internet ještě pořád existuje. Jen na to proboha neklikejte.