main image
Kyber tabu
1

Pravda, nebo manipulace? Jak internet vybírá, co uvidíte na obrazovce

Co když vám neukazují pravdu, ale jen to, co vás udrží online?

Co se dozvíte?

V seriálu

mapuje nejzásadnější fénomény moderního internetu a jejich dopady na společnost.

Dnes se dozvíte:

  • Jak internet převzal roli hlavního zdroje zpráv.
  • Proč sociální sítě zobrazují to, co nás udrží online.
  • Jak algoritmy vytvářejí zkreslenou realitu.

Svět informací se v posledních letech změnil nejvíce od vynálezu knihtisku. Internet jako zdroj zpráv předběhl televizi, k mobilu jsme přilepeni téměř 24 hodin denně – zejména mladší generace. Informace nejsou nedostupné, naopak jsme zahlceni informační lavinou, ve které se podstatné mísí s nesmysly a pravda se lží v nestravitelném koktejlu.

Jaký výběr z této informační laviny na displeji vidíme? Řídí ho kliknutí. Internet se živí z prodeje naší pozornosti inzerentům. A pozornost dokládáme kliknutím – čtením, sdílením, komentováním, časem stráveným na stránkách. Čím více pozornosti provozovatel webu získá, tím vyšší má inzertní příjem a zisk.

Past je v tom, že největší pozornost nebudí podstatné a důležité zprávy, ale senzační, extrémní a vychýlený obsah, který aktivuje náš „starý software emocí“. Na internetu navíc informace nenabízejí jen novináři z klasických médií. A ani online verze tradičních médií nejsou jen digitální kopií tištěných novin, i když si to mnoho lidí myslí.

Největšími weby jsou dnes nadnárodní platformy jako Google, Meta a další. Přestože poskytují informace, na rozdíl od médií nejsou svázány přísnými mediálními zákony a mohou nabízet obsah podle zcela volných pravidel. Jejich cílem není být zdrojem ověřených a vyvážených informací o světě či dokonce zprostředkovávat nejdostupnější verzi objektivní reality. Jejich cílem je co nejdéle udržet naši pozornost a tím maximalizovat zisk.

Sociální sítě proto nezobrazují na předních místech objektivně nejdůležitější zprávy, ale ty, které jsou nejpopulárnější. Facebook ukazuje obsah, který je mediálně vděčný. Upoutat pozornost se nejlépe daří těm, kteří nás dobře znají. Zjistit o nás maximum informací pomáháme firmám sami, protože každou aktivitou na internetu po sobě necháváme digitální stopu.

Díky těmto datům o sobě prozrazujeme více, než si dokážeme představit. Firmy se naučily tyto informace sledovat, takzvaně „těžit“, a pomocí stále pokročilejší umělé inteligence je vyhodnocovat. Začaly nám připravovat nabídku obsahu na míru – podle toho, jací jsme a co nás zajímá. Tak si obrazně řečeno „zajistí náš klik“.

Pro ně je to zdroj příjmů a zisku. Jak přesně jsou nastavené algoritmy online platforem, které ovlivňují miliardy lidí? To není transparentní. Společnosti si tyto informace chrání jako obchodní tajemství. Navíc většina platforem využívá neuronové sítě umělé inteligence, které fungují jako takzvaná „černá skříňka“ (black box). Nelze přesně určit, proč se uvnitř chovají tak, jak se chovají.

Jak si vedou jednotlivé zprávy na online platformách? To se dozvídáme jen výjimečně a výběrově. Například ve druhém čtvrtletí roku 2021 byl čtvrtým nejpopulárnějším příspěvkem na americkém Facebooku příspěvek s otázkou „Patří cukr do špaget?“. Měl desítky milionů zhlédnutí a miliony komentářů. Díky využívání a zneužívání znalosti toho, co nás spolehlivě přiměje ke kliknutí – bez nutnosti zachovávat vyváženost zpráv a bez povinnosti odpovídat se před mediálními zákony – se ze sociálních sítí postupně staly hlavní „zprávovody“. Jako svůj hlavní zdroj zpráv je uvádí 30 % populace. Čtvrtina lidí uvádí jako hlavní zdroj zpráv vyhledávače, někteří e-maily a další kanály. Jen 22 % uživatelů říká, že pro ně hlavním zdrojem zpráv jsou zpravodajské weby klasických médií, kde obsah tvoří profesionální novináři.

V Česku je na sociálních sítích 61 % lidí starších 16 let. U mladších věkových skupin je toto číslo ještě vyšší – téměř každý pod 16 let (snad s výjimkou nemluvňat) je na sociálních sítích aktivní. Sociálním sítím věnujeme více času než tradičním médiím, téměř 2,5 hodiny denně, hned po televizi. Ne vždy si ale uvědomujeme, že výběr a četnost zpráv, které na displejích vidíme, nemusí být objektivním odrazem světa. Může se jednat o zkreslený obraz, výsledek algoritmického výběru obsahu, který nám někdo servíruje jako „návnadu na klik“.

Navíc se každému uživateli obsah přizpůsobuje na míru, a tím pádem každý vidí jiný výběr zpráv. Někdy se dokonce lidem zobrazují protichůdné verze reality – podle toho, ke které straně konfliktu se uživatel přiklání. Rok 2023 přinesl debatu o nové generaci umělé inteligence, která umí vytvářet nový obsah – texty, obrázky, zvuky i videa. Přitom jde jen o další stupeň zobrazování reality, kterou nám už dlouhá léta připravují algoritmy.

U informací platí, že vše, co si pustíme do hlavy, utváří náš pohled na svět. Ovlivňuje naše nálady i rozhodování. A je jedno, zda jde o výběr slov v článku, nebo výběr samotných článků na našem displeji – už samotná selekce informací je formou sdělení.

Internet: Nekonečný vesmír informací

Internet zpřístupnil obrovské množství informací, ale také způsobil jejich přetlak.

Pravda se zde mísí s výmysly, což ovlivňuje, jak vnímáme svět.

Obsah, který vidíme, není náhodný – řídí ho algoritmy a to, na co klikáme.

Jak funguje online pozornost?

Reklamní příjmy rostou s časem, který trávíme na stránkách.

Největší pozornost přitahují šokující a emocionální zprávy.

Internet nás neinformuje objektivně, ale přizpůsobuje obsah tak, aby nás udržel co nejdéle.

Kdo ovládá informační prostor?

Google, Meta a další určují, co vidíme, ale nemají odpovědnost jako tradiční média.

Jejich cílem není objektivita, ale udržení naší pozornosti.

Výběr informací není založen na vyváženosti, ale na tom, co je populární.

Jak moc o sobě prozrazujeme?

Sdílíme více dat, než si uvědomujeme – i pasivním prohlížením.

Firmy naše chování sledují a vyhodnocují pomocí umělé inteligence.

Reklamy a obsah se přizpůsobují našim zájmům, ale také nás mohou uzavírat do informačních bublin.

Informační bublina

Situace, kdy nám internet ukazuje hlavně obsah, který odpovídá našim názorům, a omezuje tak přístup k jiným pohledům na stejná témata.

Jak fungují algoritmy sociálních sítí?

Algoritmy určují, co se nám zobrazí na základě našich reakcí.

Není jasné, jak přesně fungují – společnosti si tyto informace chrání jako obchodní tajemství.

Umělá inteligence pracuje jako „černá skříňka“ – nevíme, proč doporučuje právě ten obsah, který vidíme.

Algoritmus sociálních sítí

Počítačový systém, který rozhoduje, co se nám zobrazí na základě naší aktivity, zájmů a reakcí na obsah.

Proč nejsou sociální sítě neutrální?

Každý uživatel vidí jiný obsah podle svého chování.

Zprávy se nám zobrazují tak, aby potvrzovaly naše názory.

To může vést k polarizaci – lidé se utvrzují ve svých postojích a nechápou, proč ostatní vidí svět jinak.

Jak se v tom vyznat?

Ne vše, co vidíme, je pravdivé nebo objektivní.

Je důležité vědomě vybírat zdroje a nespoléhat jen na algoritmy.

Musíme si uvědomovat, že náš online svět není neutrální – je řízen tak, aby nás co nejvíce zaujal.

Nechte nám na sebe mail a další epizoda vám tam cinkne hned jak vyjde.